Zrcadlo, zrcadlo,...

Vybrala jsem… a začínám tušit, že špatně. Ten, kterému jsem se rozhodla věřit, se ukazuje čím dál tím víc jako špatná volba. Neberu to jako zradu, nic jsme si neslíbili, ale přece jenom, každá dívka může snít.

A postupně se ukazuje, že by to mohl být někdo úplně jiný, než jsem čekala a že se vyplatí čekat... A dostatek volného času nese i sebepoznání, kterému se člověk, pokud spěchá, dokáže bránit... no, mně spěch došel, takže... 

Zjistila jsem o sobě v poslední době hodně věcí:

… že i když to v sobě popírám, jsem romantička...

… že se jednou chci pokusit o „dokud nás smrt nerozdělí“...

… že se ráda tulím...

… že bych nejspíš chtěla mimčo...

… že mi chybí zprávy „Dobré ráno“ a „Dobrou noc“...

… že bych chtěla dostávat kytky...

… že mi chybí parťák na filmy v posteli...

… že bych jednou chtěla mít zahradu...

… že se mi stýská po vodění za ruku po městě...

… že je mi jedno, co si lidi okolo mě myslí...

… že chci, aby mě někdo líbal v dešti...

… že mě bolí, být ta vrba, co pomáhá všem okolo, protože to pak neumím pustit ven...

… že mě děsí podzim a zima s jejich špatnýma náladama...

… že se bojím, že i přes tu telenovelu s množstvím nápadníků okolo mě, zůstanu sama...