...můj veřejný deník.....jsem majitelka těch největších rostoucích trpaslíků na světě..

Sightseeing

Publikováno 15.06.2018 v 10:30 v kategorii Moje sbírka trpaslíků, přečteno: 14x

Máme nového kolegu. Je to Chorvat a do Prahy přijel na školení, a aby poznal kolegy – nás – se kterými bude nejvíc spolupracovat – backoffice a převážně mě.

Nebyla jsem z toho bůhvíjak odvázaná. Zaprvé nejsem moc milý typ člověka, mám ráda to své, co znám a nové lidi snadno nepřijímám a zadruhé, i přesto že pracuju s angličtinou den co den, už pár let, stále si nejsem při komunikaci jistá v kramflecích. A já dostala za úkol kolegu protáhnout Prahou a vzít ho na večeři!


Chvíli jsem si nervozitou okusovala nehty, ale pak jsem si řekla, že se nebudu stresovat, dokud k tomu nedojde a to bude nejdříve v úterý v pět hodin odpoledne. Prostě jsem si ten strach zakázala a vida, fungovalo to. Nakonec jsem ukecala dvě kolegyně, ať jdou se mnou.


Kolega přijel a strávil dva dny na různých školeních s jednotlivými členy kanceláře, když došlo na den D a hodinu H, ALE převezli mě, posunuli odchod z kanceláře o hodinu, takže když jsme ve 4 odpoledne odcházeli, nezvládla jsem se ani leknout, natož si připustit nervozitu.


Trasu jsem dávala dohromady já. Jako nadšený milovník historie a umění a zarytý nepřítel davů lidí jsem šla tak, abych prezentovala ty nejkrásnější místa, ale vyhnula se těm přelidněným. V tomhle jsem dobrá a vím to, takže jsem byla v klidu a procházku po památkách si opravdu užívala. Dlouho jsem například na Hradě nebyla… a stýskalo se mi.

Když jsme dorazili k sv. Vítu, bylo 17:08…. Hádejte co? Zavírali v 5!! Ale kolega to přešel s úsměvem a skrz Hrad jsme se po starých zámeckých schodech dostali na Malostranskou. Tam nás opustila kolegyňka, která jej do té doby bavila a my dvě se držely v pozadí, no, musely jsme převzít iniciativu.


Vzaly jsme ho na Kampu, koupily mu pivo a přes Karlův most ho vedly směrem k restauraci, kde měla být večeře.


Už za Karlovým mostem byla první výraznější překážka. Hnutí harékršňáků mělo demonstraci. Nedalo se projít, a Karlova ulice stála. Moje OCD se projevilo a já málem vyskočila z kůže. Hluk, málo místa a nemohla jsem jít po své pravé straně.

Když jsme se konečně probili na Malé náměstí a poté Staromák, zjistila jsem, že Orloj je stále pod lešením a je vidět kulový. 


Na Staromáku byla skupina asiatů. Drželi minipohár z nějaké soutěže a pokoušeli se vyfotit, chvíli nás to bavilo sledovat, hlavně fakt, že se jejich asi 20 členná skupina neustále rozrůstala o přihlížející turisty, kteří se rozhodli, že chtějí být na fotce taky, ale do hledáčku se toto množství ne a ne vtěsnat. Naši pozornost si poté ukradl asi 4 m vysoká panda. Nekecám! Velká, šeredná, nafukovací věc, ve které je člověk a za poplatek se s vámi vyfotí. Hádáte správně, kolegyňka se nechala vyfotit – na rovinu, popěvek nesoucí se z nitra obludy byl pomalu děsivější než její zevnějšek.


Už nebylo co víc vidět, chtěli jsme pokračovat dál, ALE došel nás průvod harékršňáků, který se jal obcházet staromák… a my nemohli projít skrz, abychom utekli.


Jakmile se nám to povedlo, šla jsem jistým krokem do Rytířské ulice do Angelata, kde jsem chtěla kolegům koupit zmrzlinu… fronta až za roh mě přesvědčila, že bude lepší dojít do Creme de la Creme na Národní, kde jsme čekali jen asi 3 minuty.


Spokojení, dlabajíc zmrzlinu, jsme se otočili a šli vstříc Václaváku, kde jsme měli ve Výtopně rezervaci. 


Prošli jsme se zahradou, a když jsme vylezli na náměstí, nestihla jsem zírat. Zrovna v úterý se konala demonstrace proti Babišovi. Zrovna ve chvíli, kdy tudy chci projít já. Zrovna ve chvíli, kdy mám hlad (ano zmrzlina byla velká, ale já jsem jako Otesánek a hlad mám pořád) a chce se mi strašně čůrat, musíme narazit na přeplněný Václavák, kdy se nedá dostat skrz.

Nakonec nám fakt, že jsme šli o půl hodiny dřív, hrál do karet. Rychlostí šneka jsme se plazili nahoru k restauraci, snažili se ignorovat hluk a tlačenici okolo nás.


Večeře probíhala relativně normálně, v přátelském duchu. Sice nás rušil hluk z demonstrace, ale jídlo bylo prvotřídní a zábava taky. Kolega byl spokojený a prý se těší, až se do Prahy zase vrátí.


Mise splněna.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Až to budeš chtít nejvíc VZDÁT, vzpomeň si na všechny Ty, co by Tě rádi viděli poraženou na kolenou, takovou radost jim přece NEUDĚLÁŠ!