Molekuly

Vidíš ho a úsměv se ti automaticky objeví na tváři. Dá ti pusu na přivítanou a tvůj tep se splaší. Nechceš nic víc, než se k němu přivinout, aby tě držel blízko u sebe. Koukáš na jeho velké ruce a přemýšlíš, jak je možné, že jsou blízko a přitom tak daleko.

Když se směje, má ďolíčky ve tvářích a jiskří mu oči. Když ho chytneš za slovo, zhluboka se nadechne a protočí oči, že je to až slyšet, když může, štípne tě, pleskne nebo jenom pošimrá. Občas tě z legrace chytne za krk… No ty bys chtěla víc, ale jak to zařídit, když jste dva stydliví introverti…

Je to až směšné, vzájemná chemie je zřejmá, oba chcete totéž, ale neumíte překlenout tu vzdálenost pár centimetrů a prolomit tu poslední bariéru, která vás ještě drží v bezpečí těžce vybudovaných hradeb po předchozích zklamáních… Pořád se oťukáváte a váháte, jestli to za to stojí, jestli to zase nebude bolet, jestli je to správné rozhodnutí…

Už se v jeho blízkosti cítíš pohodlně, klidná, dokážeš si to představit, fungovalo by to, je to prostě tvůj Mechanik, který chápe, do jaké míry jsi poškozená... ale jak přesvědčit svoji hlavu, že to, co chce tělo, je vlastně v pořádku a že ho můžeš pustit blíž… Nejhorší je, že čím víc času s ním trávíš, tím víc mu propadáš… Jeho smyslu pro humor, jeho barvě hlasu, pohledu jeho modrozelených očí… Zjišťuješ, že tohohle kluka by mohlo být velmi snadné milovat a to je další věc, která tě děsí - co když už je pozdě? Co když už ses zamilovala? Co když je tohle tvůj bod, odkud není návratu?

Musíš prostě vsadit na ženské zbraně a pokusit se ho svést, což je pro tebe úkol složitější, než organizace mezinárodní konference. Nemáš problém flirtovat, jsi chytrá a máš rychlé, vtipné reakce, ale když něco moc chceš, bojíš se, abys to nepokazila… a pak můžeš váhat příliš dlouho... 

Máš všechny trumfy na své straně, víš, že se mu líbíš, víš, že s tebou rád tráví čas, víš, že i přesto, jaká jsi tvrdohlavá a problematická osobnost, si tě vybral, i když tomu pořád nemůžeš uvěřit… tak sakra pusť ke kormidlu tu iracionální a praštěnou babu, která nepřemýšlí a dělá to, co chce bez ohledu na následky!! Popusť chvíli uzdu své fantazii a nech ji přejít v realitu!! Uvnitř na sebe křičíš, ale venku jsi zdánlivě klidná, i když příliš upovídaná holka, která je v zajetí pochybností o vlastní ceně...

Ještě jste se nerozloučili a ty už přemýšlíš, že se ti stýská a že musíš vymyslet záminku, abys ho viděla co nejdřív znovu… Dá ti pusu na rozloučenou a tebe pálí prázdná náruč… Příště, říkáš si, příště budeš odvážná a obejmeš ho, víš, že on nebude namítat nic proti, bude rád, za tvůj první krok, protože sám tu hranici pokořit nedokáže… a tobě nezbývá, než doufat, že tu odvahu opravdu sebereš…