...můj veřejný deník.....jsem majitelka těch největších rostoucích trpaslíků na světě..

Matka, R.U.R., Válka s mloky, Bílá nemoc, Krakatit - Karel Č

Publikováno 24.06.2011 v 15:00 v kategorii Čtenářský deník, přečteno: 428x

Nejlepší díla velkého českého spisovatele...

Karel Čapek

Matka

Drama o třech dějstvích se odehrává ve vymyšlené zemi a ani čas není přesně určen. Scénu tvoří otcův pánský pokoj, kde je mnoho zbrani, loveckých trofejí, exotických suvenýrů, knih, map a dalších věcí přivezených z cest po koloniích.

Dvojčata Petr a Kornel řeší šachovou partii a chtějí, aby jim jejich nejmladší bratr Toni ukázal verše. Toni si to rozmýšlí, ale nakonec si bratři verše přečtou a pochválí ho. Toni je snílek s bohatou představivostí a bratři konstatují, že by se mohl stát básníkem. Petr a Kornel se spolu neustále přou, v zemi se chystá k občanské válce

a Petr a Kornel jsou stoupenci nepřátelských stran. Petr je na straně černých, kteří chtějí, aby vládli v zemi chudí a utlačovaní, Kornel je na straně bílých, kteří chtějí udržet v zemi dosavadní pořádek. Přesto se mají rádi.

Matka zůstala sama s pěti syny, otec, který byl vojákem v koloniích, zahynul jako hrdina. Toni se narodil jako pohrobek po otcově smrti. Když chlapci odejdou z pokoje, zadívá se matka na otcův portrét na stěně a začne s ním mluvit. Otec a později Ondřej, syn který zahynul v Africe, kde jako lékař pomáhal bojovat proti epidemii žluté zimnice a sám se nakazil, přicházejí jako duchové. Matka s oběma muži mluví jako s živými. Vypráví otci, jak to bylo těžké při malé vojenské penzi vychovat pět synů. Otec to chápe, ale ujišťuje ji, že nemohl jinak jednat, musel dokázat svému plukovníkovi, že se nebojí jít na smrt. Matka vyčítá i nejstaršímu synovi, jak ho lákali daleké kraje a tam zahynul. Ondra vysvětluje matce, že povinnost lékaře je pomoci nemocným. Do pokoje v tu chvíli vchází Jiří a pozdraví otce i bratra. Jiří překonal výškový rekord, ale při sestupu na zem se na letadle něco porouchalo a letadlo se zřítilo. Matka chápe, že když je vidí, přišla o dalšího syna. Oba muži Jiřího hájí a říkají, že je hrdina.

V zemi se válčí, strana bílých vítězí. Petr je uvězněn jako rukojmí. Jestliže strana černých bude pokračovat v boji, rukojmí budou popraveni. Matka nemůže pochopit, proč je Petr uvězněn a chce jít za Petrem do vězení, ale na ulicí se ozvou výstřely. Kornel odchází s puškou. V pokoji se objevuje Petr a matka ho chce obejmout. Petr uhýbá, matka pochopila, že je mrtev a omdlí.

Když se matka probudí, přichází Toni a říká, že Kornel odešel bojovat. Kornel je zabit v pouličních bojích.

Matce zůstal jen Toni, přichází za ní a prosí o to, aby směl jít bojovat. Reaguje tak na srdceryvný projev "Vlasti", který slyšel v rádiu. Matka ho přesvědčuje, že nikoho kromě jeho nemá a nechce ho pustit. Ovšem potom "Vlast" zahlásí, že napadli školu, že střílí do malých košilatých dětí a to ji přemůže. Sama vezme pušku a podá ji svému milovanému synovi s jediným slovem na rtu "Jdi!"

Matčina výzva v závěru hry je poselstvím autora k národu, aby se na obranu vlasti vzepřel bezpráví nepřítele. V Čapkově díle se střetávají dva názory na život: mužský – dosáhnout v životě něčeho velkého a třeba za to položit i život a ženský – milovat a chránit svou rodinu. Hra je krutá, ale každého osloví.


R.U.R – Rossum´s universal robots

Poprvé vydáno roku 1920

Toto fantasticko-utopické dílo se odehrává na ostrově kdesi uprostřed moře. Na ostrově je ústřední továrna na Rossumovy Univerzální Roboty. Tito Roboti jsou prodáváni do světa jako levná pracovní síla.

Helen, manželka ředitele továrny, přiměje vrchního inženýra výroby Robotů Dr. Galla, který ji jako všichni ostatní ředitelé na ostrově miluje, aby dal Robotům duši, umožnil jim rozhodovat se a být veskrze jako lidé.

Poté co si Roboti uvědomí svoji fyzickou i psychickou nadváhu nad lidmi, vyhlásí lidem válku a všechny vyhubí. Helena, domnívaje se, že tím sebe a ostatní lidi na ostrově zachrání, spálí recept na výrobu Robotu a všichni na ostrově kromě vrchního stavitele Alquista, který proti Robotům nebojoval, padnou.

Roboti, kteří byli vyrobeni bez pohlavních ústrojí a umírají po dvaceti letech z opotřebování, se snaží přimět Alquista, aby znovu napsal recept výroby. Ten jim vyčítá jejich šílený plán vyvraždit všechny lidi a když se dozví, že on je jediným člověkem, který zůstal na světě, v zoufalství vyžene Roboty ze své pracovny a usne. Probudí ho dvojice Robotů, kteří jsou jako lidé. Narozdíl od ostatních Robotu pociťují lásku, něhu a vše ostatní, co předtím dokázali pouze lidé. Alquist je nadšeně posílá do světa jako nového Adama a Evu, aby stvořili nové pokolení.

V tomto díle se zračí Čapkův postoj k technice a pokroku, na který se ne vždy díval nadšeně. Čapek měl vždy v živé paměti hrůzy I. světové války, ve které byla v tak hojné míře zneužita technika proti lidstvu a moc dobře věděl, že veškerá technika může být lidstvu k ničemu, pokud ji nedokáže využít. Čapek si všímá toho, že my jsme občas sami Roboty. Že máme svoje zautomatizované a naučené kroky a výrazy, které neustále omíláme a ubíjíme svůj život stereotypem. A naopak stroje, které my jsme stvořili, abychom nemuseli vykonávat stereotypní práci, jsou občas vynalézavější než my. Čapek se také zaobírá důležitým aspektem našeho života, prací. Proti mínění mnohých je práce nedílnou součástí našeho života. Práce je naše bytostná potřeba. Bez práce bychom zakrněli, protože by nebylo proč se o cokoli zajímat. A i závěr je typický. Každý není úplně bez viny a nikdo není vinen ze všeho. Domin, ředitel továrny chtěl přeci dobro pro všechny. Nechtěl, aby lidé museli pro někoho pracovat, aby museli dřít od slunce do slunce. Ale v tom se právě mýlil, protože lidé musí dřít, aby se nezbláznili. A Roboti vlastně chtěli jenom to, co právem zasluhovali, možnost rozhodování, i když toho nemuseli dosáhnout takovými prostředky jakými toho dosáhli. Roboty jako takové za to stihl spravedlivý trest, ale živé, to společné pro lidi i pro Roboty, to přežilo.


Bílá nemoc

Na světě se objevila nemoc postihující jen lidi starší 45let. Na tuto nemoc neexistoval žádný lék a nemoc byla smrtelná. Bez výjimky postihovala chudé i bohaté, zaměstnané i nezaměstnané. Začala se projevovat vždy zcela stejně. Na těle nakaženého se objevila bílá necitlivá skvrna. Proto byla také veřejností nazvána „Bílou nemocí". Nemoc byla velmi bolestivá a mohla se táhnout mnoho let, ale vždy se stejným výsledkem. Je zcela samozřejmé, že na celém světě se intenzivně pracovalo na léku, ale jediné, co se vymyslelo byly přípravky, které jen utlumovaly bolest nebo jen zmírňovaly příznaky. Tato nemoc byla věcí celého světa, hrozbou všech lidí.

Do jedné slavné nemocnice přišel doktor Galén s prosbou, zda by mohl léčit nakažené. Všichni se na něj koukali trochu jako na blázna, neboť v této nemocnici pracovali nejlepší doktoři z celého světa a pacienty byli převážně lidé ze zámožných vrstev. I nejvyšší šéf nemocnice, dr. Sigelius se zpočátku domnívá, že se jedná jen o dalšího mastičkáře. Galénovi se nakonec podaří umluvit vedení nemocnice, také díky tomu, že Galén byl asistentem Sigeliova tchána , zakladatele nemocnice.

Má povoleno léčit ty, kteří nemají dostatek financí na zaplacení drahého léčení. Během nedlouhého léčení se všichni Galénovi pacienti postupně uzdraví a o Dr. Galéna začínají mít ostatní veliký zájem. Úspěch léčení však nepadá na dr. Galéna, ale na nemocnici jako celek. Před novináři prohlásí dr.Galén, že předá lék světu jen když všechny státy přislíbí trvalý mír. Nebudou-li však jeho podmínky splněny, bude se věnovat jen léčbě chudých, prostých lidí. Je samozřejmé, že to vyvolá vlnu nevole hlavně u odpovědných lidí , u iniciátorů válek a u lidí jež z nich mají zisk. I když už onemocní mnoho vlivných lidí, jejich vliv není přeci jenom tak veliký, aby to byl důvod pro zastavení válečného úsilí a nastolení období trvalého míru.

Není divu, že když onemocní hlavní zbrojař baron Krüg a Galén ho odmítne léčit, neboť ho i v přestrojení pozná a iniciátor války kvůli tomu nechce zastavit boje, tak se baron zastřelí. Přestože iniciátor války - maršál - na sobě nalezne onu nemoc signalizující skvrnu, stále fanaticky vyzývá k dalším výbojným tažením. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén chce dostát svému slibu a jde léčit maršála, ale před jeho domem je fanatickým davem, provolávajícím slávu válce, zabit a jeho lék rozdupán. Maršál se tak svého léku nedočkal.

V Galénovi Karel Čapek ztvárnil hrdinu toužícího po vyšších ideálech. Je až neskutečné, jak většina jeho děl dokonale předpověděla budoucnost.


Válka s mloky

Jednoho dne kapitán lodi van Toch objeví na jednom ostrově v nenavštěvované zátoce podivuhodná zvířata - mloky. Ta si podél pobřeží staví primitivní města. Kapitán, zabývající se lovem perel, se snaží tyto zvířata ke svému účelu využít. Po krátké době zjistí, že nejsou tak primitivní, jak se z počátku zdálo. Za nalezenou perlu jim dává různé zbraně, jako nože a harpuny, aby se mohli úspěšně bránit proti žralokům, jejich hlavním nepřátelům.

Po krátkém čase velice rychle stoupne počet mloků a také oblast, ve které se pohybují, není schopna takovýto počet mloků uživit a též se díky absolutnímu vylovení perel stala ekonomicky nezajímavou. V této chvíli se jednoznačně projevila lidská chamtivost. Lidé převážejí mloky na jiná místa v nevyhovujících tankerech, které byly původně určeny na převoz ropných derivátů. Díky tomu mnoho mloků cestou umírá, ale to je většině zainteresovaných lidí jedno, neboť jejich jediným cílem je materiální blahobyt.

Po určité době se zjistí, že i mezi mloky jsou významné rozdíly a podle toho je s nimi obchodováno, jako by to bylo zboží, jako by to byli kdysi prodávaní otroci. Mloci už se nevyužívají jen na lov perel, ale také na stavbu a opravy různých přímořských zařízení. Velkým světovým problémem se začíná jevit rozšiřování pevnin, neboť samozřejmě každý stát vidí možnost získat relativně levně velká území. Jediná země, která se do poslední chvíle od celého obchodování s mloky distancuje je Anglie.

Mloci jsou využíváni na podřadné práce a je s nimi zacházeno mnohem hůře než s otroky. Velký význam začínají mít mloci také v armádách všech zemí světa. Nejen díky tomu, že jsou to, alespoň z počátku, absolutně loajální vojáci, ale jejich ohromnou výhodou oproti lidským bytostem je enormní schopnost regenerace. Pokud mlok přijde o končetinu, v relativně krátké době mu doroste. Do rukou mloků jsou dávány zbraně a trhaviny. Z počátku, aby zajišťovali bezpečí státu, ale to se později stane osudným pro celé lidstvo. Je samozřejmé, že nejdříve se stali mloci velikou atrakcí. Bylo o nich natočeno mnoho filmů a byli přítomni na každé pouti. Po té, co se jeden mlok v ZOO naučil mluvit, ale ne jenom opakovat, ale také své myšlenky vyjadřovat, se radikálně změnil světový pohled na mloky. Už na ně nemohlo být pohlíženo jen jako na zboží. S rostoucí podobností s lidmi, byly konflikty mezi lidmi a mloky stále častější.

Jedním z prvních, jež byl podnětem pro vznik dalších, byla srážka v Normandii. Mloci si oblíbili jablka a podnikali na ně loupežné výpravy. V jedné vesnici přistihli místní kluci mloka a začali ho kamenovat. Zraněný mlok použil v sebeobraně ruční granát, jehož výbuch zabil jak mloka tak i všechny chlapce. Mloci se také stali jedním z největších konzumentů zemědělských výrobků a tím oživili stagnující trh. Důvodem k tomu nebyly choutky mloků, ale nedostačující množství potravy, jež moře nabízelo.

V Normandii vzplály nepokoje, při nichž bylo zabito více jak 20mloků. Vláda, aby uklidnila sedláky, poslala ke břehům Normandie křižník, ten však byl neočekávaně ozbrojenými mloky zničen. Mnoho politiků volalo k zodpovědnosti lidi, jež mloky vyzbrojili, ale to už bylo pozdě.

Potopením jednoho křižníku zdaleka neskončila vzpoura mloků. Byla vyhlášena celosvětová válka. Až směšně působila práce některých „vědců", jež zjistily některé rozdíly mezi mloky, patrně vzniklé vlivem prostředí. Bylo to právě Německo, jež prohlásilo toho svého mloka za toho nejlepšího a ostatní jen za méněcenné.

11.listopadu v jednu hodinu ráno byl z ničeho nic pocítěn v New Orleansu prudký otřes země. Zvedl se hučící cyklon a snesl silný liják bahna. Ztráty na lidských životech byly značné. Jak se celý svět záhy dozvěděl, nebyl to přírodní jev, ale dílo mloků, kteří si rozšiřovali svoje území mělčin. Krátce po zemětřesení v Lusianě stala se podobná katastrofa i v Číně. Mnoho mloků bylo zabito a žádný se od té chvíle neopovážil vystoupit ve dne z moře. Dvacátého listopadu radioamatéři zachytili neobyčejně silnou stanici. Po chvíli se ozval „vůdce" salamandrů (mloků), jež požadoval vyklizení území a také vzájemnou spolupráci v dodávání výbušnin.

Doslova celý svět byl touto zprávou otřesen. Lidé se sice snažili ubránit svá území, ale nebylo jim to nic platné. Mloci potápěli jednu loď za druhou a neposlušnost v dodávání surovin trestali zabíráním dalších území. Lidé byli nuceni se stěhovat do horských oblastí, které měli být dle mloků zaplavovány jako poslední. Ke konci díla, jako by autorův vnitřní hlas promlouval se samotným autorem, přesvědčoval ho, že přeci nemůže nechat lidstvo zahynout, vždyť se nyní vlastně jednalo hlavně o děti těch, kteří celý problém s mloky způsobili. Autor jako by se opravdu nechal přemluvit a lidstvo nakonec nezahyne. Je to díky tomu, že mloci se velice podobají lidem a tak začnou mezi sebou vést, stejně jako kdysi lidé, nesmyslné války. Vzájemně si otráví vodu a vyhynou. Voda se během času vrátí do původního stavu, odstoupí ze zaplavených oblastí, do kterých se lidé postupně vracejí.

Karel Čapek chtěl lidi varovat, jak před nebezpečím válek, tak i před vyzdvihováním jedné rasy nad druhou a před zneužíváním své zdánlivé převahy. Je zcela jasné že čerpal námět především z doby ve které žil, z doby kdy tendence vyzdvihování „čisté" německé rasy velice rychle sílilo. Toto dílo se ovšem stavělo také proti zištnosti, která může být lidstvu osudná (zde hlavně reprezentována kapitánem van Tochem). V díle bychom mohli nalézt prvky podobné dílům, kde se stanou osudným lidstvu roboti.


Krakatit

Poprvé vydáno 1924

Hlavní postavou tohoto fantastického románu je pan Prokop - chemik a vědec. Na stole mu v laboratoři z ničeho nic vybouchne jeho nově vynalezená trhavina - Krakatit, což ho zraní. Tak se vrací domů a na ulici ho potká známý ze studií - Tomeš, který ho odvede k sobě domů, aby Prokopa ošetřil. Prokop mu v blouznění prozradí něco o výrobě Krakatitu, čehož později lituje (možnost zneužití). Avšak po probuzení si pamatuje, že Tomeš přes noc odejel do Týnice za svým otcem. Ráno Prokopovi nějaká žena (která se mu velmi zalíbí) dává balíček pro Tomeše, že je to hodně naléhavé. Prokop se tedy vydává z těchto dvou důvodů (se zraněním) do Týnice za Tomešem.V Týnici Tomeše však nenachází, avšak doktorem musí být ošetřen. Spoustu dní zde proleží v bezvědomí. Stará se o něj dcera doktora - Anča. S ní začne laškovat tak dalece, že úplně zapomene na poslání - Krakatit versus Tomeš. Vzpomene si na něj až z inzerátu v novinách:

KRAKATIT! Ing. P. ať udá svou adresu. Carson, hl. p.

Domnívá se, že se tajemství o výrobě Krakatitu díky Tomešovi provalilo. Ihned hledá tohoto Carsona z inzerátu. Ten jej poté zavede do továrny v Balttin, kde prý má být Tomeš. Tam však Prokopa násilím zadržují. Pustí ho jen tehdy, až jim prozradí postup výroby Krakatitu. To je však proti jeho zásadám. Byl by totiž vojensky zneužit. Musí tedy zůstat. Seznamuje se s "princeznou". S ní se začne posléze seznamovat, až navážou známost. Ona ho po delší době pobytu vyveze z továrny ven. Prokop potom jede s Daimonem do jeho těžební společnosti. Tam vidí velký vysílač, který svými vlnami aktivuje výbušnost Krakatitu na dálku. Tomeš zatím v jiné továrně dojde pokusy k výrobě Krakatitu. Protože však vysílač vysílá, celá továrna vyletí do vzduchu.

Zde se potom Prokop setkává s dědečkem, který představuje Boha. Prokop hodnotí svůj život.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Až to budeš chtít nejvíc VZDÁT, vzpomeň si na všechny Ty, co by Tě rádi viděli poraženou na kolenou, takovou radost jim přece NEUDĚLÁŠ!