...můj veřejný deník.....jsem majitelka těch největších rostoucích trpaslíků na světě..

Jasas!!

Publikováno 22.08.2013 v 02:27 v kategorii Co je nového, přečteno: 347x

Vím, že mám veeeeliké resty a dlouho jsem se neozvala, ale snad mě alespoň trošičku omlouvá, že poslední dva měsíce jsem pracovně v Řecku a moje kolegyňky také nemají čas..
  Je to tak, jsem pryč. Celý život jsem si představovala, jaké to musí být, všechno nechat být a odjet, změnit klima, práci, bydlení, jazyk... všechno jsem splnila, do puntíku.
  Když jsem se dala dohromady po úrazu, rozhodla jsem se, že se musím radikálně změnit, začala jsem jíst zdravě, myslet pozitivně, běhat, ale pořád to nebylo ono. Potřebovala jsem něco víc a pořád jsem hledala, co by to mohlo být, když se naskytla ta příležitost. Léto na Krétě, práce v hotelu, kompletně v angličtině. OK. Mám ráda výzvy a tak jsem řekla ano.
  Teď už mám dva měsíce za sebou a poslední mi běží. A že to není snadné snad nemusím dodávat.
  Řecko není Praha a Kréta už vůbec ne...žije se tu jiným tempem, ale jiným tempem se tu i pracuje...a to pro mě nebylo lehké...
  Jsem barmanka, teda - až tady jsem se jí stala. Pracuji každý den, žádný den volna, mluvím se všemi anglicky, ale musela jsem se spoustu věcí na baru naučit i v řečtině, kolikrát netuším, jak mám věc pojmenovat v angličtině, protože řecký výraz je už pro mě přirozenější.
  Připravuji nejrůznější druhy kávy, milkshaků, džusů, dezertů, koktejlů a s hrdostí musím prohlásit, že automaticky, už neváhám... Ale znáte to, každá mince má dvě strany a jako u každé práce je to především o lidech, takže mám dny lepší i horší. 
  Nebyla jsem tu sama a to taky pomohlo, na začátku jsme byly tři vyděšené slečny, které zde poznaly další dvě, které nám přirostly k srdci a mnoho dalších lidiček, které budu hoooodně postrádat až se vrátím domů. 
  A že se mi bude stýskat. Je pravda, že teď se těším domů opravdu hodně, ale je to tím, že jsem šíleně vyčerpaná a chybí mi moje rodina, kamarádi, kolegové... ale tady je to něco jiného. Život tu má jiný rytmus, pomalejší, ale ne nudný, není tu tolik stresu ani vzteku. Je tu stále přitomné teplo, slunko a úžasné moře. Dokázala bych si tu zvyknout a jsem si stoprocentně jistá, že až v Praze vystoupím z letadla, bude se mi stýskat po ostrově od první vteřiny. Alespoň vím, že se můžu vrátit, pracovní nabídky na další sezonu mám, tak možná zase za rok :D
  A když ani to nebude stačit...možná jednou, až budu starší, rozumnější a zkušenější... Kdoví.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?



Až to budeš chtít nejvíc VZDÁT, vzpomeň si na všechny Ty, co by Tě rádi viděli poraženou na kolenou, takovou radost jim přece NEUDĚLÁŠ!