Harlekýnka

Jop, když to člověk čte, působí to jako červená knihovna, ale na druhou stranu, každá z nás máme ve své minulosti (přítomnosti) toho jednoho chlapa, který nás takto okouzlil, omámil, přitahuje… ale nebylo by příliš odvážné nazývat to láskou na první pohled?

Já si právě (ano, zase naivně doufám) začínám užívat lásku na druhý pohled a na rovinu, je to lepší. Poznáváš toho člověka  postupně.

Ze začátku se ti vlastně ani nelíbí, není tvůj typ, nepřitahuje tě, ale… 

Zase člověk naráží na to drobné zaváhání, které může změnit úplně všechno. Ale něco na něm prostě je :) 

A postupně se tvé vnímání jeho osoby opravdu mění, začínáš si všímat drobností, jako je křivý úsměv, překvapené mrknutí, instinktivní pohyby, věci, co dělá automaticky… Bavíte se víc a víc, už o něm něco víš a začínáš zjišťovat, že je ti s ním strašně fajn.

Dáš tomu teda šanci a pustíš ho blíž. Nemáš v podstatě co ztratit. A co myslíš? Překvapí tě znovu! Pokud se otevřeš ty, udělá to i on a pustí tě tak blízko, že jsi překvapená, čím sis to vlastně zasloužila.

A jednoho dne se to prostě samo stane. Nevíš jak, ani co to způsobilo, prostě to tak najednou je.

Znovu, po 1000, se mu podíváš do očí a najednou zapomeneš, jak se dýchá. Dotkne se tě a tobě se splaší všechny nervy v těle. Osloví tě a ty se musíš připitomněle usmát.

Koukáš na stejného člověka, ale z úplně jiného úhlu, používáš jinou optiku. Už jste kamarádi, tak znáš jeho slabosti i silné stránky, víš, co má rád a co ho rozčiluje, nemusíš tápat. Prostě si k němu lehneš do trávy a necháš se hladit po ruce, protože teď jsi tam, kam patříš.

Tak držte palce, ať to není další přešlap :)